Po 18 měsících jsem se dostala konečně na vodu. Původně jsem chtěla jet silvestrovskou Ploučnici 30.12.2023, ale to mi zhatila moje druhá operace. Další vody sice byly, ale stále jsem byla v nemocnici a pak v Kladrubech. Takže nejbližší voda byla letní Vltava. Plány byly smělé, ale čím více se blížil termín, tím to rozhodování bylo těžké. Chtěla jsem strašně moc jet, ale vkrádaly se myšlenky, že to nedám, že to bude těžké nejen pro mě, ale i pro mojí vodáckou partu. Nakonec jsem jela, dávala jsem si max 3 dny, ale byl z toho celý týden. Úžasný týden, kdy jsem poznala, že na své nejbližší a přátele se mohu ve všem spolehnout.
Protože jsem nemohla spát v našem „hotelu u 5 pádel“, pořídila jsem si můj první stan.
Děkuji, že mi Libor vymyslel „křesílko“ do lodě, abych mohla sedět a nepřepadávala do vody.
Kdy mi Ela objednala popruhy, na kterých mě mohli nosit, když vozík byl v cíli. Kdy mi všechny holky pomáhaly dělat zástěnu, abych se mohla vycévkovat kdekoliv a kdykoliv to bylo nutné.
Oceňuji všechny kluky a jejich sílu, kdy mě museli tahat do lodi, z lodi a zase do lodi.
Kdy všichni byli připraveni pod každým jezem, který se mnou můj odvážný zadák sjel a že těch jezů bylo docela dost. A největší dík patří mému Lukášovi, který to se mnou všechno absolvoval. to, že je jsem tam mohla být, to za to všechno stálo.
A za rok na Berounce……
A třeba ještě mezitím zkusím nějakou jednodenní vodu, třeba mojí srdeční Ploučnici …
můj obrovský obdiv, Pavlínko!!!!